Úvod
Výzkumem vztahu Pravoslavné církve a zvířat jsem strávila 2 a půl roku. Na těchto stránkách se pouze dotknu zlehka toho, co o nich Církev říká skrze Bibli, svaté Otce, Liturgii a modlitby.Část I.: Duše
Podle učení církevních Otců zvířata mají duši. Není stejného druhu, jako duše lidská, kterou vdechl Bůh člověku při jeho stvoření. Ale mají svou duši a podílí se na slávě Boží nejlépe, jak dovedou. Zvířata jsou bez hříchu a Bůh k nim mluví skrze jejich instinkty.To, co člověka dělá oproti nim výjimečným, je to, že byl stvořen jako obraz Boha a podoben Bohu, čímž mu byla dána speciální zodpovědnost a možnost svobodné volby.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Řekl ještě Bůh: Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti, a I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich, a všeliké ptactvo křídla mající, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré." (Genesis 1,20-21)
Svatý Basil Veliký v knize Hexaemeron:
"Řekl též Bůh: Vydej země duši živou, jednu každou podlé pokolení jejího, hovada a zeměplazy, i zvěř
zemskou, podlé pokolení jejího. A stalo se tak." (Genesis 1,24)." To znamená, že duše zvířat nekončí na zemi, ale zrodila se, příkazem Božím.
Svatý Theofan Zatvornik píše:
List 9. - Co je duch? Je to síla, kterou vdechl Bůh člověku, když ho stvořil. Země nese z Božího příkazu všechny možné druhy pozemských stvoření. Ze země také pochází duše všech živých tvorů. Lidská duše, přestože ve své nejnižší podobě se podobá zvířecí, je své nejlepší podobě nesrovnatelně vyšší. Je to tak kvůli tomu, v jakém vztahu stojí lidská duše. Duchem, který člověku vdechl Bůh, ji povýšil vysoko nad všechny nelidské duše. To, jak si sebe uvědomujeme a to, že se chováme jinak, než zvířata, se děje díky tomu, že duše člověka má podstatu vyšší a dokonalejší.List 11. - Naváži tam, kde jsem přestal, tedy o tom, co se děje s duší díky spojení s duchem, který je od Boha. Tímto spojením se věčná duše odlišuje od duše zvířecí, která je přirozené podstaty a tvoří duši lidskou. Lidská duše jako taková míří vysoko nad duše všeho stvoření, protože je inspirována... (člověk) je nejvyšším knězem stvoření, protože všechna stvoření chválí Boha instinkty, zatímco člověk chválí Stvořitele rozumem.
Svatý Maxim Vyznavač (3. století po Kr.) o lásce
46. Bůh, plnost vší plnosti, přivedl k životu všechna zvířata ne proto, že by On nečeho potřeboval, ale proto, aby se ona mohla účastnit na Jeho slávě v podílu příslušícím jejich schopnostem, takže On se může radovat ze svého díla (Žalm 104,31) tím, že je vidí radostné a naplněné Jeho nekonečnými dary.Člověk není oddělen od zbytku stvoření; svou povahou je spojen s celým vesmírem... Na cestě ke sjednocení s Bohem se člověk v žádném případě nemůže oddělovat od zvířat, ale naopak společně s nimi mít v lásce celý vesmír narušený hříchem, který může proměnit milost.
Svatý Jan Kronštadtský říká:
"Vše má blízko k Bohu," říká ruské přísloví. A opravdu, vše k němu má blízko: všechny duchovní i cítící bytosti, andělé, duše zemřelých, všichni žijící lidé, všechna zvířata, všechen hmotný svět. Duch Svatý prostupuje všechny věci, nejčistší Duch nachází obydlí v každé věřící, zbožné duši. 
Praví: "Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám." (Žalm 50,11) "Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa." (Matouš 28,20) Jeho nekonečnému Duchu není nic vzdálené, ale vše je v Něm. Vše žije a existuje v Něm.
Nevdechujte zlobu, pomstychtivost a vraždychtivost ani ve vztahu ke zvířatům, jinak by vaše duše až do smrti duchovního nepřítele dýchala nenávistí k hloupým zvířatům, a postupně i záští proti lidem. Pamatujte si, že zvířata jsou povolána k životu podle Božího milosrdenství, kterého mohou užívat po celou dobu svého krátkého života. "Pán je dobrý pro všechny." Nebijte je, pokud se zatoulají, když si hrají, a nebo pokud vám poškodí majetek. "Blahoslavený je člověk, který je milosrdný ke svému zvířeti."
Část II. - modlitby za zvířata
Zvířata nám ukazují Boží lásku mnoha způsoby: jejich služba nám a s námi, jejich příklad nepodmíněné lásky, a vůbec už jejich samotná existence, ukazující nám sílu a působnost ruky Stvořitele. Církev se modlí za všechna stvoření. Písmo Svaté a svatá Tradice nás učí, jaké má být naše chování ke zvířatům.Modlitba za požehnání zvířat
(laskavě poskytnuta mnichy z monastýru Nová Skétis; upraveno)
Aleluja. Chvalte Boha silného pro svatost jeho, chvalte jej pro rozšíření síly jeho. Chvalte jej ze všelijaké moci jeho, chvalte jej podlé veliké důstojnosti jeho. Všechno, co dýchá, ať chválí Hospodina! (Žalm 150)
Modleme se k Hospodinu.
Ó milující Spasiteli, poté, co jsi učil nás, jak se modlit k Tvému nebeskému Otci, použil jsi ptactvo nebeské jako připomínku jeho všeobsahující prozřetelnosti, abychom poznali, že vše, co dýchá, je dílo rukou Tvých a vše svým vlastním způsobem uznává přítomnost Tvého svatého a životodárného Ducha.
Shromáždili jsme se v tento den, abychom Tě prosili o požehnání tohoto zvířete (těchto zvířat). Dej nám vidět dobro a krásu, které nám propůjčují všechny bytosti. Podle příkladu ctihodných otců našich, svatého Pavla Poustevníka, svatého Antonína Velikého, svatého Serafíma Sarovského a svatého Sergeje Radoněžského, nauč nás nikdy jim neubližovat nebo brát je jako samozřejmé, otevři naše srdce, aby vedeni Tvou láskou, bychom s každou živou bytostí mohli zpívat ke slávě Otce i Syna, i Svatého Ducha, nyní vždycky, až na věky věkův. Amen.
Svatému Basilu Velikému jsou připisovány tyto dvě překrásné modlitby za zvířata:
Země je Pána a v něm plnost její.Bože, rozšiř v nás pocit sounáležitosti se všemi živými bytostmi, našimi bratry zvířaty, jimž jsi dal zemi jako jejich domov společně s námi.
Pamatujeme si s hanbou, že v minulosti jsme zneužili nadvlády lidské s bezohlednou krutostí, takže hlas země, který měl pět písně Tobě, sténání rodí.
Kéž bychom si uvědomili, že žijí ne pro nás samotné, ale i pro sebe a pro Tebe a že milují sladkost života, stejně jako my, a lépe slouží Tobě na svém místě, než my na svém.
Pro ty, ó Pane, pro skromná zvířata, která s námi nesou břemeno a teplo dne, která nabízí své bezelstné životy pro blaho lidstva - i pro volně žijící zvířata, která jsi učinil moudrá, silná a krásná, pokorně žádáme o smilování. Ty jsi přislíbil zachránit člověka i zvíře, a velká je tvá milující laskavost, ó Pane, Spasiteli světa.
Bible a svatí nás učí soucitu k zemským tvorům:
Spravedlivý cítí i s dobytčetem, srdce darebáků je ale bezcitné. (Přísloví 12, 10)"Bože mých otců, Hospodine milosrdný, který jsi učinil všechny věci slovem svým a pověřil člověka ve své moudrosti, aby měl mít vládu nad stvořením, které jsi učinil, a vytvořil svět podle práva a spravedlnosti, a vykonal soud v upřímnosti srdce: dej mi moudrost, abych seděl u trůnu tvého a neodděluj mě z řad dětí tvých. Já tvůj služebník a syn tvé otrokyně jsem slabý člověk, jsem zde příliš krátkou dobu a příliš mladý na to, abych chápal Tvé rozsudku a zákony. Neboť ačkoliv není člověka dokonalého, mezi dětmi lidí, pokud tvá moudrost je to s ním, nic mu nechybí. " (Moudrost 9,1-6)
Svatý Tikon Zadonský říká:
Měj soucit i k dobytku, který ti Bůh dal, aby ti sloužil.
Svatý Jan Zlatoústý říká:
Měli bychom ukázat laskavost a mírnost ke zvířatům z mnoha důvodů, zejména z toho, že jsou stejného původu jako my.
Biskup Kallistos Ware říká:
...vše stvořené je z Boha, má kořeny v Bohu, nachází v něm svůj původ a naplnění.
Stvořen jako božský obraz, mikrokosmos a prostředník, člověk je knězem a králem stvoření. Vědomě a úmyslně, může to udělat dvě věci, které zvířata mohou dělat jen podvědomě a instinktivně. Za prvé: člověk je schopen chválit Boha a modlit se za svět . Člověka spíše než jako "myslícící" zvíře můžeme definovat jako "eucharistické" zvíře. On totiž není jen schopen žít ve světě, přemýšlet o něm a používat ho, ale je také
Za druhé, kromě schopnosti chválit Boha a modlit se za svět, je člověk obdařen také schopností přetvářet svět, a tak mu dávat nový smysl. Člověk není tedy jen myslící a eucharistické zvíře, ale také tvořící zvíře: skutečnost, že člověk je Božím obrazem znamená, že člověk je tvůrcem a obrazem Boha Stvořitele. Tuto roli nesmí plnit hrubou silou - je povolán ne ovládnout a využívat přírodu, ale proměňovat ji a posvěcovat.
Obsah není oficiálním materiálem Církve.
